Píše se počátek února roku 1825. Úspěšný americký malíř Samuel Morse zažívá profesní vrchol – nachází se ve Washingtonu D.C., kde pro město New York maluje oficiální portrét slavného hrdiny americké revoluce, markýze de Lafayette. Honorář činí tehdy astronomických 1 000 dolarů a Morse píše své milované čtyřiadvacetileté ženě Lucretii do New Havenu nadšené dopisy o tom, jak moc mu chybí a jak se těší domů. V okamžiku, kdy ty dopisy píše, netuší, že už si je nikdo nepřečte.
(Pokud se vám nechce číst, všechny díly najdete v audio verzi na Forendors.)
Lucretia totiž 7. února náhle umírá na srdeční příhodu, krátce po porodu jejich třetího dítěte. Dopis od Morseova otce, který mu zprávu o náhlém úmrtí manželky posílá, putuje koňským dostavníkem zoufale dlouho. Než Morse stihne všeho nechat a dorazit domů do Connecticutu, jeho žena už je mrtvá a pohřbená. Zdrcený malíř v té chvíli přísahá, že vymyslí způsob, jak zprávy posílat rychleji, aby už nikdo nemusel zažít takové peklo.
Právě tato osobní tragédie odstartovala příběh, který vyvrcholí 6. ledna 1838, kdy Samuel Morse poprvé veřejně předvede světu svůj telegraf.
Od portrétů k elektřině
Teď si asi říkáte – malíř a telegraf? Jak to jde dohromady? Morse ale nebyl jen tak nějaký pouliční umělec. Vystudoval univerzitu v Yale, kde ho už tehdy fascinovala elektřina. Živil se sice portrétováním bohatých Američanů viz portrét markýze La Fayetta, ale po smrti manželky se jeho životní priority od základů změnily. „Co je člověku platné umění, když nemůže zachránit své blízké?„ říkal prý tehdy přátelům.
Rozhodl se naplno studovat elektřinu, ve které tušil řešení. Definitivní zlom nastal v roce 1832 na lodi z Evropy, kde mu jeden ze spolucestujících ukázal tehdejší horkou novinku – elektromagnet. Morseho ta věc fascinovala natolik, že přímo na palubě začal do svého skicáře kreslit první návrhy budoucího telegrafu.
Bylo rozhodnuto. Následujících pět let strávil zavřený ve své dílně, kde vyvíjel přístroj, který by dokázal posílat zprávy po drátech. Neměl žádnou podporu, žádné peníze a občas dokonce ani jídlo. Jeho přátelé si klepali na čelo v přesvědčení, že se talentovaný malíř ze žalu prostě zbláznil.
Geniální jednoduchost a zrod „datové komprese“
Technická stránka byla samozřejmě jen jednou stranou mince. Druhým problémem k řešení byl formát zasílaných zpráv. Morse původně experimentoval se složitým systémem číselných kódů pro celá slova, což se ale ukázalo jako slepá ulička. Klíčový průlom přišel, když spojil síly s mladým technikem Alfredem Vailem. Společně vyvinuli mnohem jednodušší systém teček a čárek – dnes mu říkáme Morseova abeceda.
Vail k vývoji této abecedy významně přispěl a jeho technické znalosti byly pro konečný úspěch projektu klíčové. Morse poskytoval základní vizi a vedení, zatímco Vail řešil praktickou stránku věci. Ačkoliv se později vedly debaty o tom, kdo měl na vynálezu větší podíl, faktem zůstává, že bez jejich spolupráce by telegraf v takto použitelné podobě možná nikdy nevznikl. Vail prostě pracoval jako Morseův asistent a dobové zvyklosti i smluvní uspořádání určily, že všechny patenty budou vedeny výhradně pod Morseovým jménem, kvůli čemuž zůstal Vailův přínos dlouho nedoceněn.
Technicky byl jejich systém ve své přímočarosti geniální. Používal elektromagnet, který přitahoval kovovou páku. Když byl proud zapnutý, páka udělala značku na pohybující se papírový pásek. Krátký impulz vytvořil tečku, delší čárku. Celé to navíc vymysleli chytře: nejčastější písmena v angličtině dostala nejkratší kódy – např. *E* je pouhá tečka, *T* je čárka. Zřídka používaná písmena jako *Q* nebo *Z* mají kódy delší. Jde vlastně o první historický příklad toho, čemu dnes v IT říkáme datová komprese.
Kromě samotné abecedy museli Morse s Vailem vyřešit ještě jeden zásadní problém: jak poslat signál na delší vzdálenost, aniž by po pár kilometrech v drátech „vyprchal„. Vyřešili to pomocí tzv. relé – zesilovacích stanic, které přijímaly slábnoucí signál a posílaly ho dál s novou silou.
Pět let žebrání a biblický citát
Když 6. ledna 1838 Morse poprvé předváděl svůj vynález veřejnosti v New Yorku, úspěšně poslal zprávu na krátkou vzdálenost. Publikum sice projevilo nadšení, ale investoři jen skepticky kroutili hlavou. „K čemu je to dobré? Máme přece poštu,“ zněla tehdejší úvaha. Morse se tak musel dál živit výukou malby, aby vůbec přežil.
Po dlouhých pěti letech žebrání a přesvědčování nakonec americký Kongres povolil dotaci 30 000 dolarů na vybudování zkušební linky. Morse ji stavěl rok. Když dělníci kopali díry na sloupy, kolemjdoucí na ně pobaveně pokřikovali: „Zakopáváte peníze daňových poplatníků, hoši?„
Všechny pochybnosti skončily 24. května 1844. Na jednom konci drátu ve Washingtonu seděl Morse, na druhém v Baltimoru jeho asistent. Pro tuto historickou chvíli vybral Morse slavný biblický citát: *„What hath God wrought?“* – tedy „Co Bůh učinil?„
Jak telegraf zrychlil dějiny
Během následující dekády se telegrafní dráty rozběhly po celé Americe jako pavučina – za pouhých deset let bylo položeno 23 000 mil vedení. V roce 1861 byl dokončen dokonce první transkontinentální telegraf. Kalifornie, která byla do té doby od zbytku země informačně odříznuta, se najednou dozvídala zprávy z Washingtonu během pouhých minut, nikoliv týdnů.
Co všechno se díky telegrafu změnilo?
Média: Noviny mohly konečně přinášet skutečně čerstvé zprávy. Ostatně, slavná zpravodajská agentura Associated Press vznikla právě kvůli sdílení nákladů na telegrafní zpravodajství.
Globální trh: Když byl v roce 1866 položen první funkční transatlantický kabel, burzy v New Yorku a Londýně začaly obchodovat v reálném čase. Narodil se moderní finanční svět.
Lidská komunikace: Protože se platilo za každé jednotlivé slovo, lidé se museli naučit vyjadřovat stručně. Vznikl nový, úsporný styl psaní. Obchodníci si vytvářeli speciální kódové knihy, kde jediné slovo nahrazovalo celou běžnou frázi. Tento tlak na efektivitu zpětně výrazně ovlivnil i strohý novinářský styl.
Válka a politika: Možná nejdramatičtější dopad měl telegraf na vedení konfliktů. Během americké občanské války prezident Abraham Lincoln v podstatě žil v telegrafní kanceláři. Stal se prvním vrchním velitelem, který mohl řídit armády v reálném čase – generál Grant mu posílal i čtyřicet telegramů denně. A když v dubnu 1865 John Wilkes Booth spáchal na Lincolna atentát, telegraf roznesl jeho popis po celé zemi během několika hodin. Vrah neměl šanci uniknout.
Odkaz zrozený ze smutku
Morse se dožil osmdesáti let a stihl si užít všechno – slávu, peníze, vlastní portrét na bankovkách, sochu v Central Parku i kariéru fanatického odpůrce katolíků a zastánce otroctví, za což ho dnes nikdo moc nepřipomíná. Ale jeho telegraf ano. Jeho systém kódování se v námořní a letecké komunikaci aktivně používal až do konce 20. století, než ho definitivně vytlačily satelity. A všechno to způsobil jeden dopis, který přišel pozdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat