Je pátý leden 1477 a v potoce u Nancy leží zmrzlé tělo jednoho z nejmocnějších mužů tehdejší Evropy. Karel Smělý, burgundský vévoda, tam leží nahý, s tváří napůl sežranou vlky. Jak k takovému netradičnímu a krutému konci vůbec došlo? A proč bude jeho náhlá smrt tak fatálně důležitá pro evropské dějiny?
(Pokud se vám nechce číst, všechny díly najdete v audio verzi na Forendors.)
Burgundsko na vrcholu: Evropská supervelmoc své doby
Burgundské vévodství nebylo v patnáctém století žádnou druhořadou zemí. Během pouhých sta let se z malého územního celku stala skutečná supervelmoc. Jeho hranice se táhly od Severního moře až ke Švýcarsku a zahrnovaly nejbohatší obchodní centra Evropy – Brugy, Gent a Antverpy. Burgundský dvůr navíc udával tón tehdejší evropské kultuře. Karel Smělý do svých sbírek získával vzácné iluminované rukopisy, jeho dvorská kapela byla vyhlášená po celém kontinentu a na jeho dvoře tvořili špičkoví evropští umělci. Zatímco ostatní panovnické dvory ještě plně žily středověkem, v Burgundsku už naplno kvetla renesance.
Mezi genialitou a šílenstvím
Karel zdědil toto rozsáhlé impérium v roce 1467. Již od dětství se projevoval jako mimořádně rozporuplná osobnost. Na jedné straně stál brilantní administrátor – zavedl pokrokové soudní reformy, modernizoval správu financí a vybudoval první stálou armádu své doby. Na straně druhé to byl panovník, který kolem sebe systematicky šířil strach. Když se mu znelíbili, nechával bez milosti popravovat i příslušníky vysoké šlechty.
Hovořil pěti jazyky, sbíral vzácné knihy o římských císařích a Alexandrovi Velikém, kteří byli jeho velkými životními vzory. Jenže zároveň trpěl nekontrolovatelnými záchvaty vzteku. Když se rozzuřil, byl schopen sníst voskovou svíčku nebo se nekontrolovaně válet po zemi. Právě proto mu někteří současníci přezdívali „Smělý“ a jiní zase „Zuřivý“.
Složitý vztah měl také se svým otcem, Filipem Dobrým. Zatímco otec v anglické občanské Válce růží podporoval rod Yorků, Karel stál zpočátku pevně na straně Lancasterů. Ke smíření mezi nimi došlo až těsně před otcovou smrtí. Možná i proto se pak Karel po zbytek života tak urputně snažil dokázat, že je mnohem lepším a schopnějším vládcem než jeho předchůdce.
Plán na nové království a univerzální pavouk
Jeho hlavním politickým snem bylo geopolitické spojení vlastních držav a vytvoření zcela nového, samostatného království mezi Francií a Německem – útvaru, který by v podstatě odpovídal dnešním zemím Beneluxu a východní Francie. Za tímto účelem dokonce uzavřel strategické spojenectví s Anglií, které zpečetil sňatkem s Markétou z Yorku, sestrou anglického krále Eduarda IV.
Plán byl velkolepý: Karel měl dobýt Lotrinsko, zatímco Eduard se měl zmocnit Champagne a nechat se korunovat francouzským králem v Remeši. Znělo to jako skvělý plán, ale v cestě stála zásadní překážka. Tou byl francouzský král Ludvík XI., geniální diplomat a manipulátor přezdívaný „univerzální pavouk„. Ten proti Karlovi mistrně podněcoval a financoval všechny jeho sousedy.
Srážka s realitou: Když narazí luxus na píky
A pak tu byli ještě Švýcaři. Proti okázalému burgundskému přepychu stála jejich absolutní vojenská prostota. Místo zlatem zdobené zbroje nosili obyčejné kabátce, místo vyměklých rytířských turnajů neúnavně trénovali boj v sevřených formacích. Jejich pěchota byla postrachem Evropy, protože dokonale ovládala boj s mimořádně dlouhými píkami. Karel je fatálně podcenil. V roce 1476 je dvakrát napadl – v bitvách u Grandsonu a u Murtenu. V obou případech dostal těžce na prdel. U Murtenu ztratil celých deset tisíc mužů.
Přesto své plány nezměnil. Když švýcarská armáda přišla na pomoc lotrinskému vévodovi Renému k obléhanému Nancy, Karel se rozhodl zaútočit znovu. Panovala krutá zima a jeho burgundská armáda byla vyčerpaná a vyhladovělá. Vlastní rádci ho na kolenou prosili, aby počkal na posily. Karel však reagoval hrdě: „Nikdy jsem neutekl z bitvy a neuteču ani teď!“
Katastrofa u Nancy
Následná bitva byla sice mistrovským kouskem vojenské strategie, ale rozhodně ne z Karlovy strany. Proti jeho zhruba pěti tisícům mužů stálo přes dvacet tisíc nepřátel. Karel rozestavil své jednotky přesně podle tehdejších učebnic – děla umístil na kopec, jezdce rozřadil po stranách. Jenže Švýcaři předvedli geniální taktický tah. Částí vojska zaměstnali Burgundské zepředu, zatímco hlavní úderná síla provedla skrytý obchvat přes zasněžené svahy.
„Bojuji proti pavoukovi, který je všude najednou!" zvolal prý Karel zoufale, když spatřil švýcarské píkovníky útočit ze všech stran.
Karlova armáda se pod masivním tlakem okamžitě rozpadla. Sám vévoda bojoval udatně do posledního dechu, dokud mu švýcarský halapartník nezasadil smrtící ránu přímo do helmy. Jeho nejvěrnější padli těsně vedle něj. Masakr na bojišti pokračoval další tři dny, neboť vítězové systematicky a bez milosti pobíjeli všechny prchající Burgunďany. Přežila jen nepatrná hrstka, které se podařilo uprchnout do města Mety.
Když po třech dnech konečně našli Karlovo zubožené tělo, poznali ho pouze podle starých jizev a nápadně dlouhých nehtů. Byl to smutný konec muže, který se během svého života třikrát oženil v zoufalé snaze zajistit mužského dědice trůnu – nejprve s francouzskou princeznou Kateřinou, poté s Isabelou Bourbonskou (která mu porodila jedinou dceru Marii) a nakonec s anglickou princeznou Markétou.
Sňatek, který přepsal mapu světa
Vévodova smrt okamžitě změnila politickou mapu Evropy způsobem, který nikdo z tehdejších aktérů nemohl předvídat. Jediná dědička Marie Burgundská měla být původně nevěstou francouzského následníka, syna Ludvíka XI. Místo toho si však v bezvýchodné a zoufalé situaci vzala tehdy poměrně „chudého“ habsburského prince Maxmiliána. Tímto krokem padlo pohádkové burgundské bohatství a strategické nizozemské provincie přímo do rukou rodu Habsburků.
Právě tyto enormní zdroje jim následně umožnily ovládnout polovinu tehdy známého světa – od Vídně až po Madrid. Nikdo v lednu 1477 netušil, že jeden sňatek z čistého rozumu položí pevné základy habsburského globálního impéria na příští čtyři staletí.
Žádné komentáře:
Okomentovat