Třetí leden 1959 je dnem, kdy se Aljaška oficiálně stala 49. státem USA. Málokdo si však uvědomuje, že toto území o velikosti střední Evropy původně patřilo Rusku. Příběh o tom, jak se dostalo do amerických rukou, představuje jednu z nejabsurdnějších realitních transakcí všech dob.
Ruská noční můra na konci světa
První ruští průzkumníci k aljašským břehům dopluli už v roce 1741 pod vedením Vituse Beringa. Rusové zde postupně založili několik obchodních stanic, přičemž jejich hlavním zájmem byly kožešiny mořských vyder, které se tehdy v Číně vyvažovaly zlatem. Problém nastal ve chvíli, kdy vydry téměř vyhubili.
Udržet kolonii na Aljašce se navíc ukázalo jako logistická noční můra. Zásobovací lodě musely vyplouvat z Baltského moře kolem celé Evropy, přes Atlantik, kolem Jižní Ameriky a následně podél celého pacifického pobřeží nahoru. Taková cesta běžně trvala přes rok. Druhou možností bylo vyrazit z ruského přístavu Petropavlovsk na Kamčatce, jenže tam se zásoby nejprve musely přepravit po souši přes celou Sibiř. V zimě severní přístavy zamrzaly, v létě plavbu pro změnu komplikovaly tajfuny. Místní obyvatelé nebyli z ruské přítomnosti nadšení a jediné větší město, Sitka, čítalo sotva 800 obyvatel.
Car v tísni a Sewardova lednička
V roce 1867 se ruský car Alexandr II. ocitl v hluboké finanční tísni. Jeho říše byla po prohrané Krymské válce na mizině. Na samém konci světa mu patřil kus zmrzlé země, kde žilo přibližně 50 000 původních obyvatel (Tlingitů, Aleutů a Inuitů) a pouhých několik tisíc ruských osadníků. Jediný výnos z Aljašky představovalo pár kožešin od místních lovců. V té situaci přišel telegram z Washingtonu s nabídkou odkupu.
Za celým nápadem stál William Seward, tehdejší americký ministr zahraničí. Když oznámil záměr koupit Aljašku za 7,2 milionu dolarů, veřejnost i politická scéna si klepaly na čelo. Tehdejší tisk projekt překřtil na „Sewardovu ledničku“ nebo „Sewardovo iglú“. Jeden z novinářů tehdy napsal: „Co budeme dělat s další zmrzlou pustinou? Máme dost ledových ker i v Maine!“
Seward však přesně věděl, co dělá. Rusové byli natolik zoufalí, že by území prodali i za méně peněz. Z dochované korespondence vyplývá, že ruský velvyslanec obdržel jasné instrukce: „Prodejte to za jakoukoli cenu, hlavně ať se toho zbavíme!“ Smlouva byla podepsána 30. března 1867.
Extrémně levné metry čtvereční
Cena 7,2 milionu dolarů sice zní vysoká, v přepočtu na dnešní ceny však činí zhruba 220 milionů dolarů. Pro představu: za takovou částku dnes v New Yorku postavíte jedinou moderní kancelářskou budovu. Spojené státy za ni získaly území velké jako polovina Evropy. Jeden kilometr čtvereční Aljašky vyšel v přepočtu na dnešní hodnotu na pouhých 128 dolarů.
Původní obyvatelé Aljašky mimochodem o prodeji své domoviny vůbec netušili. Dozvěděli se o něm až ve chvíli, kdy američtí vojáci začali na území budovat první vojenské základny.
Celá transakce měla navíc poměrně pikantní dohru. Většina ze sedmimilionové částky se do ruské státní pokladny nikdy nedostala. Část peněz skončila v kapsách korumpovaných úředníků, část údajně padla na úplatky americkým novinářům. Ruský velvyslanec si navíc při přebírání hotovosti v bance musel najmout ozbrojenou eskortu, protože měl strach, že ho s tak astronomickou sumou někdo přepadne.
Stoletá cesta ke státnosti
Mezi samotnou koupí a oficiálním uznáním Aljašky jako plnohodnotného státu USA uplynulo téměř jedno století. Washington sice původním obyvatelům slíbil plná občanská práva, reálně je však získali až v roce 1924.
Zásadní zlom přinesla zlatá horečka, která v roce 1900 během jediného roku ztrojnásobila tamní populaci. Další historický milník nastal během druhé světové války, kdy japonští vojáci dočasně obsadili část Aleutských ostrovů. Šlo o jediné americké území, které bylo během tohoto globálního konfliktu skutečně okupováno cizí mocností.
Tradice amerických územních nákupů
Tento zdánlivě bláznivý realitní obchod nebyl v americké historii výjimkou. Spojené státy na podobných transakcích prakticky vyrostly:
Louisiana (1803): Prezident Thomas Jefferson koupil od zkrachovalého Napoleona obrovské území za 15 milionů dolarů. Tehdejší kritici nákupu od řeky Mississippi až po Skalisté hory přezdívali „Jeffersonovo bláznovství“. Dnes na tomto prostoru leží 13 států USA.
Florida (1819): Spojené státy ji odkoupily od Španělska za 5 milionů dolarů.
Aljaška (1867): Stala se posledním velkým územním nákupem USA, který potvrdil tradici, že každá taková investice je zpočátku považována za šílenství.
Dnešní Aljaška: Pokladnice plná kontrastů
Z někdejší opovrhované „zmrzlé pustiny“ se postupem času stala ekonomická i přírodní pokladnice. Aljaška dnes vykazuje řadu specifických rysů a rekordů:
Přírodní bohatství: Vedle obrovských zásob ropy a zlata se zde nachází Wrangell-St. Elias, největší národní park na světě, který svou rozlohou překonává celé Švýcarsko.
Demografie: Na území žije 734 000 obyvatel, z čehož 15 % tvoří původní etnika mluvící více než dvaceti různými jazyky.
Extrémní klima: V nejsevernějším městě Barrow slunce v létě 85 dní vůbec nezapadá a v zimě naopak 67 dní nevyjde nad obzor.
Ropná dividenda: Každý stálý obyvatel Aljašky dostává každoroční finanční podíl z ropných příjmů státu. V roce 2022 tato dividenda činila přes 3 000 dolarů na osobu.
Seismická aktivita: V roce 1964 zasáhlo Aljašku druhé nejsilnější zemětřesení v dokumentované historii lidstva, které dosáhlo síly 9,2 stupně Richterovy škály.
V současnosti Aljaška čelí moderním výzvám, mezi něž patří tání permafrostu nebo ekologické debaty o povolení těžby v chráněných oblastech. Když v roce 2014 vypukla krize na Krymu, ruská média dokonce začala šířit nepravdivou fámu, že smlouva z roku 1867 byla uzavřena pouze jako pronájem na 99 let. I to ukazuje, jak silně toto historické rozhodnutí rezonuje i po staletích. Kdyby tehdejší ministr William Seward věděl, jaký poklad pro svou zemi kupuje, pravděpodobně by tehdy bez váhání nabídl mnohonásobně víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat